„Backdoor trek“ k The Monastery a Malá Petra: Pěšky ke Klášteru a 800 schodů

• Žádné džípy ani osli. Vyrazili jsme k největšímu monumentu Petry pěšky přímo od našeho ubytování!
• 800 schodů, spalující slunce a naštvání nad odpadky. Upřímný průvodce zadní trasou do Petry.

Většina turistů volí klasickou trasu: vstoupí hlavním vchodem do Petry, projdou celým areálem a teprve na konci dne, kdy už sotva pletou nohama, se snaží vyškrábat ke Klášteru (Monastery / Ad-Deir). My jsme na to šli úplně jinak. Využila jsem 2 denní JORDAN PASS a Petru tak navštívila 2x.

Samostatný výlet autem do Malé Petry (Výlet zcela zdarma)

Než se pustíme do popisu samotného náročného treku ke Klášteru, musíme zmínit jedno místo, které rozhodně stojí za návštěvu, ale ideálně jako samostatný výlet. Je to Malá Petra (Siq al-Barid), která leží zhruba 9 kilometrů severně od hlavní Petry.

• Doprava a parkování: K Malé Petře jsme pohodlně dojeli autem. Přímo u vchodu je velké, prašné parkoviště, které je zcela zdarma.
• Vstup je zdarma: Na rozdíl od hlavní Petry zde neplatíte žádné vstupné. Zatím tedy.

• Jak to tam vypadá: Je to vlastně takové starověké předměstí a „motel“, kde kdysi parkovaly karavany obchodníků, které se už nevešly do samotného centra Petry. Čeká vás tu příjemná, krátká procházka úzkou skalní soutěskou. Projdete kolem vytesaných chrámů a jeskyní, až dojdete na samotný konec kaňonu, kde cesta končí u beduínského stánku. Tady se dá sice slézt po skále dolů dál, ale tudy jsme nešli – otočili jsme se, prošli soutěsku zpět k autu a vrátili se na ubytování. Ta pravá výzva totiž začínala jinde.

Skrytý klenot: Co byste měli vědět o Malé Petře (Siq al-Barid)

Určitě Malou Petru nevynechejte, raději si to rozdělejte na 2 dny jako my. Toto místo má neuvěřitelnou atmosféru – je komornější, tišší a v mnoha ohledech autentičtější než samotná velká Petra.

Tomuto místu se říká Siq al-Barid, což v překladu znamená „Studená soutěska“. Název je velmi trefný. Kaňon je totiž tak úzký a okolní skalní stěny tak vysoké, že sem sluneční paprsky téměř neproniknou. I v tom největším letním žáru je uvnitř příjemný stín a chládek.

Starověký dálniční motel pro karavany

Abyste pochopili význam Malé Petry, musíte se vrátit v čase o 2 000 let zpět. Petra byla tehdy neskutečně bohaté obchodní centrum, ale její hlavní soutěska Siq byla příliš úzká a město samotné přeplněné. Malá Petra proto vznikla jako takové předměstí a luxusní obchodní stanice. Když k městu dorazila obří karavana se stovkami velbloudů naložených vzácným kořením, hedvábím a kadidlem z Indie, unavení obchodníci zaparkovali právě zde. Byla to vlastně starověká logistická zóna.

Unikát, který ve velké Petře neuvidíte: Malovaný dům (Painted House)V Malé Petře se nachází jedna z historicky nejcennějších věcí v celém Jordánsku, kterou v hlavní Petře nenajdete. V jedné z jeskyní (přístupné po schůdcích, zhruba v polovině soutěsky) se dochovaly původní nabatejské stropní fresky.

• O co jde: Když se podíváte na strop této jeskyně (která sloužila jako jídelní a společenský sál pro bohaté kupce), uvidíte úchvatné helénistické malby z 1. století n. l.
• Co na nich je: Jsou zde vyobrazeny vinné révy, hrozny, ptáci a dokonce řecký bůh lásky Erós s lukem a šípy. Tyto malby dokazují, jak moc Nabatejci milovali víno, oslavy a řeckou kulturu. V roce 2010 byly fresky náročně zrestaurovány experty z Londýna, protože byly po staletí očazené od beduínských ohňů.

Celý areál projdete zhruba za 30 až 45 minut.

Vstupní brána: Projdete kolem monumentální fasády vytesané do skály, která připomíná Pokladnici (jen v menším měřítku).

Cisterny na vodu: Cestou si všimněte geniálních kanálků vytesaných do skalních stěn. Nabatejci tudy sváděli dešťovou vodu do obřích podzemních cisteren, které zásobovaly lidi i zvířata.

Konec u beduínů: Soutěska se postupně zužuje, až dojdete na samotný konec, kde beduíni prodávají čaj. Odtud vedou strmé schody dál nahoru do skal. Pokud na ně vylezete, otevře se vám krásný výhled na okolní pustou krajinu. Tady se otočíte a jdete stejnou cestou zpět k bezplatnému parkovišti.

Druhý den nás čeká cesta k Monastery. My jdeme od našeho hotelu Petra Magic, který leží strategicky blízko zadního vstupu do údolí. Vyrazili jsme ke Klášteru čistě pěšky přímo od dveří našeho pokoje – a po stejné trase jsme se zase vrátili zpět. Byla to nekompromisní štreka na přímém slunci, která prověřila naši fyzičku, ale ten zážitek stál za to.

Hned na začátku stezky vás ale čeká důležitý bod – check-point se strážci parku. Abyste touto kontrolou prošli, musíte už mít v kapse koupenou a plně aktivní vstupenku do Petry (nebo naskenovaný Jordan Pass). Na tomto místě se lístky neprodávají! Strážci vám zkontrolují lístky a teprve pak vás pustí dál do hor.

• Beduínské nabídky: Hned u kontroly se na vás sesypou místní beduíni. Budou vás přesvědčovat, že cesta je strašně dlouhá, slunce pálí a že vás k úpatí hor svezou svými džípy 4x4. My jsme je odmítli a šli celou cestu poctivě pěšky. Taky na nás zírali, jestli to myslíme vážně, že jdeme až tam pěšky.

Nekonečná pouštní štreka a 800 schodů

Začátek cesty je neúprosný pochod otevřenou krajinou. Jdete a jdete pod spalujícím pouštním sluncem. Stínu je tu minimum, takže pokrývka hlavy, opalovací krém a litr vody v batohu jsou naprostou nutností. Byla to opravdu poctivá, dlouhá štreka.

Postupně se rovina začne lámat a stezka začne stoupat do úbočí hor. Jdete po skalních římsách s úchvatnými výhledy do hlubokých údolí vádí. A pak to konečně přijde – slavné schodiště s 800 schody tesanými přímo do skály.

Po celé délce těchto schodů mají beduíni rozestavěné provizorní stánky se suvenýry, šperky a šátky. Budou na vás volat, nabízet čaj nebo jízdu na oslu do schodů. Co mě ale při tom úmorném stoupání nahoru zvedlo mandle a u čeho jsem doslova supěla vztekem, byl jejich přístup k přírodě. Přímo před našimi zraky prodejci házeli odpadky, plasty a plechovky dolů ze skály do té nádherné, tisíce let staré přírody. Ten kontrast starověké nádhery a moderního bezohledného bordelu vás prostě lidsky strašně naštve. Ale nezbylo než zatnout zuby, ignorovat to a šlapat dál.

Výzva k etickému turismu: Proč v Petře NIKDY nesedat na osly a koně

Nejsem nějaký radikální aktivista, ochránce přírody a nevím co, ale prostě věřím, že vyšlapat ty schody dokážeme. Budete stoupat, budete unavení, splavení a místní beduíni to moc dobře vědí. Na každém desátém schodu vám budou nabízet, že vás nahoru vyvezou na oslu. Budou vám tvrdit, že zvíře je zvyklé a že mu to nevadí. Prosím, odmítněte je a jděte po svých. Ti osli jsou čistokrevní chudáci. Celý den, v tom nejhorším pouštním žáru, kdy teploty šplhají ke 40 stupňům, musí nosit na zádech těžké turisty nahoru a dolů po strmých, kluzkých kamenných schodech. Často nemají žádný stín, jak vidíte chování k těm zvířatům. A také dejte pozor na sebe, když šlapete schody, jezdí na těch oslících tak rychle, že mě několikrát skoro srazili.

Velkolepá odměna – Klášter (Ad-Deir)

Jakmile vyšlapete poslední schody, veškerý vztek i únava z vás v mžiku opadnou. Zpoza skalního masivu se před vámi najednou vynoří monumentální Klášter (Ad-Deir).

Klášter je totiž největším vytesaným monumentem v celém archeologickém parku a pro mnohé cestovatele představuje absolutní vrchol celé cesty do Jordánska. Na fotkách vypadá Klášter podobně jako Pokladnice, ale nenechte se zmást – jeho měřítko je obrovské.

• Rozměry: Na šířku měří neuvěřitelných 50 metrů a na výšku bezmála 45 metrů. Jen pro představu: samotné vstupní dveře jsou vysoké jako dvoupatrový dům a kamenná urna, která se tyčí na samotném vrcholu budovy, je vysoká přes 9 metrů (velikost menšího rodinného domu).
• Styl: Na rozdíl od Pokladnice, která je přeplněná detailními řeckými sochami a jemnými dekory, je Klášter designově mnohem čistší, masivnější a strožejší. Fasáda využívá hluboké stíny a obří korintské sloupy, které vystupují přímo z pískovcové skály. Působí tak neuvěřitelně mocným, až syrovým dojmem.

Tajemná historie: K čemu vlastně sloužil? Okolo skutečného účelu Kláštera stále visí otazníky, což článku dodá skvělou tajuplnou atmosféru:

Původní nabatejský účel (1. století př. n. l.): Archeologové se domnívají, že stavba byla zasvěcena nabatejskému králi Obodasovi I., který byl po své smrti prohlášen za boha. Uvnitř budovy se nachází obří strohá komora s velkým výklenkem (tzv. motab), kde se pravděpodobně odehrávaly náboženské rituály, rituální hostiny a sympózia na počest zesnulého krále.

Jak vznikl název „Klášter“? Stejně jako u Pokladnice jde o novodobé označení. V byzantském období (kolem 4. až 5. století n. l.) se v Petře rozšířilo křesťanství. Křesťanští mniši si tuto opuštěnou monumentální stavbu v horách zabrali pro sebe. Vnitřní prostory začali využívat jako kostel a do zadních pískovcových stěn vytesali masivní kříže, které jsou tam vidět dodnes. Od té doby mu místní beduíni neřeknou jinak než Ad-Deir (Klášter). Dnes je vstup přímo do vnitřku Kláštera zakázaný, aby se měkký pískovec nepoškodil, ale skrze masivní otevřené dveře je vidět skvěle. Nečekejte žádné skryté chodby ani sály. Uvnitř je jen jedna obrovská, dokonale vysekaná čtvercová místnost. Fascinující je pohled na stropy a stěny – pískovec v této části hor má neuvěřitelné žlutohnědé a růžové linie, které vypadají jako precizně namalované vrstvy dřeva nebo mramoru.

Fotografický tip: Kousek před samotným prostranstvím u Kláštera (když přicházíte vaší zadní trasou) se nacházejí vyvýšené skalní jeskyně. Pokud do jedné z nich vlezete, můžete vyfotit Monastery skrze přírodní skalní okno.

Protože jsme měli auto zaparkované u hotelu Petra Magic, po prohlídce Kláštera a vyhlídek jsme se otočili a vydali se stejnou zadní cestou zpět. Dolů po schodech to šlo sice o něco lépe, ale ta pouštní pasáž na slunci nám dala na zpáteční cestě znovu pořádně zabrat. Když jsme unavení dorazili zpět na hotel, věděli jsme, že jsme Petru zažili tak divoce a autenticky, jak jen to jde. U check-pointu nás opět vítali, nevěřili vlastním očím, že jsme to šli celé pešky :D.