„Pojedeme na státní svátek do Energylandie.“
Výborný nápad.
Realita? Pět a půl hodiny autem z Prahy, hromada Čechů, kteří evidentně dostali úplně stejný nápad, fronty a já v první řadě na Zadře s ochrannými brýlemi na očích a 90stupňovým pádem přímo před sebou.
A víte co?
Byl to naprosto parádní den.
Do Energylandie jsme se chystali poprvé a využili jsme volno kolem 28. září. Nechtěli jsme ale vstávat někdy ve tři ráno, šest hodin řídit, celý den se nechat dobrovolně házet hlavou dolů a pak dalších šest hodin řídit zpátky do Prahy.
Takže jsme z toho udělali rovnou třídenní výlet do Polska.
A jestli můžeme něco doporučit hned na začátku, tak právě tohle.
Praha – Wadowice: nějakých 5,5 hodiny a jsme tam
Den před návštěvou parku jsme vyrazili z Prahy směrem na Wadowice.
Cesta nám zabrala přibližně pět a půl hodiny, což už je dost na to, abyste během jízdy několikrát probrali, na jakou horskou dráhu rozhodně nepůjdete.
A druhý den na ni samozřejmě šli.
Ve Wadowicích jsme si pronajali krásný byt, kde jsme přespali, a ráno už nás čekal jen krátký přejezd do Zatoru.
Za mě ideální varianta.
První den příjezd a ubytování, druhý den kompletně Energylandia a třetí den v klidu zpátky domů.
Protože po celém dni v parku jsme večer byli rádi, že nemusíme dalších pět hodin řídit.
Už z parkoviště vás přivítá Hyperion
Přijíždíme k Energylandii a první dojem?
To je obrovské.
A nad tím vším se tyčí Hyperion.
Nemusíte ho ani hledat na mapě. Vidíte ho prakticky okamžitě.
Obrovská konstrukce, která se nad parkem tyčí tak vysoko, že už z parkoviště začínáte přemýšlet:
„Tak tam přece nemusíme, ne?“
Musíte.
Samozřejmě.
Parkování se dá koupit předem přes internet a aktuálně stojí 30 PLN.
My jsme si lístek vyřešili dopředu, zaparkovali a vydali se ke vstupu.
A tam jsme zjistili jednu zásadní věc.
Česká republika měla ten den pravděpodobně zavřeno.
Jsme ještě vůbec v Polsku?
Čeština byla všude.
Před námi Češi.
Za námi Češi.
Vedle nás Češi.
Člověk ujede přes 500 kilometrů do Polska a má pocit, že dorazil někam do obchodního centra za Prahou. Samozřejmě si dělám legraci.
Září byl zkrátka očividně populární termín.
A pokud si myslíte, že návštěva zábavního parku začíná poklidnou procházkou…
…tak ne.
Jakmile se Energylandia otevřela, dav se dal do pohybu.
A část lidí doslova běžela.
Ne takové to lehké „pojď, přidáme“.
Normálně sprint.
V tu chvíli nám došlo, že zkušenější návštěvníci přesně vědí, co dělají. Běží rovnou na Hyperion, Zadru a další nejvytíženější atrakce, aby se na ně dostali dřív, než se vytvoří hodinové fronty.
My jsme byli v Energylandii poprvé.
Takže ostatní běželi kdoví kam…
…a my hledali na mapě, kde vlastně Zadra je.
První chyba začátečníků.
Jeden den na celý park? Ani náhodou
Energylandia je opravdu gigantická.
Na fotografiích a mapě to možná nevypadá, ale až uvnitř pochopíte, kolik různých zón a atrakcí tady skutečně je.
A rovnou říkáme:
Za jeden den jsme celý park neprošli.
Ani zdaleka.
Pokud chcete stihnout hlavní horské dráhy, někde se najíst, něco natočit, vyfotit a zároveň neběhat osm hodin s mapou v ruce jako při orientačním závodě, musíte si vybírat.
My jsme se zaměřili hlavně na velké atrakce.
Hyperion.
Zadra.
Abyssus.
Mayan.
Formuła.
Atlantis.
A postupně jsme zjistili, že Energylandia má zajímavý vliv na lidský mozek.
Ráno:
„Ježiši, podívej, jak je to vysoký!“
O pět hodin později:
„Tahle má jenom 40 metrů? Tak jdeme dál.“
Člověk si zvykne překvapivě rychle.
Hyperion: když máte při cestě nahoru až moc času přemýšlet
Hyperion je jedna z těch atrakcí, které vypadají šíleně už z dálky.
A zblízka se ten pocit rozhodně nezlepší.
Nejhorší je cesta nahoru.
Pomalu stoupáte, park pod vámi je čím dál menší a v hlavě máte několik dlouhých desítek sekund na analýzu všech životních rozhodnutí, která vás přivedla až sem.
Pak se dostanete nahoru.
Na okamžik vidíte před sebe.
A vzápětí padáte dolů.
Hyperion dosahuje rychlosti až 142 km/h a jeho první pád vede z výšky kolem 80 metrů do podzemního tunelu.
Je to naprosto šílené.
Ale pořád to nebyl náš nejlepší příběh dne.
Ten přišel na Zadře.
Zadra: hodinu stojím ve frontě a pak zjistím, co jsem provedla
Na Zadru byla přibližně hodinová fronta.
Takže stojíte.
A stojíte.
A ještě chvíli stojíte.
Po hodině konečně přichází pocit vítězství. Jsme skoro na řadě!
A pak jsem zjistila drobný detail.
Já jsem se totiž omylem zařadila do fronty na úplně první řadu.
Výborně.
Po hodině čekání už samozřejmě není cesty zpět.
Sedám si tedy úplně dopředu.
A personál nám podává ochranné brýle.
V tu chvíli člověku hlavou proběhne jednoduchá otázka:
„Proč přesně potřebuju na horskou dráhu brýle?“
Odpověď dostanete asi za minutu.
Zadra je téměř 64 metrů vysoká, rozjede se až na 121 km/h a její první pád má sklon 90 stupňů.
Devadesát.
Ne osmdesát.
Ne „skoro kolmo“.
Devadesát stupňů.
A když sedíte v první řadě, není před vámi vůbec nic.
Žádný vagonek.
Žádní lidé.
Jen koleje.
Nebe.
A potom najednou…
…žádné koleje.
Sedíte nahoře a jako první vidíte přes hranu přímo dolů.
A v tom okamžiku jsem pochopila, proč možná nebyl úplně nejlepší nápad stoupnout si do téhle fronty.
Jenže na podobné úvahy už je poměrně pozdě.
Vláček se překlopí přes hranu a následuje naprostý masakr.
Tohle nebyla horská dráha, u které bych měla potřebu během jízdy něco komentovat.
Myslím, že jsem přibližně minutu a padesát sekund vydávala jen nějaké zvuky.
A víte, co je na tom nejhorší?
Bylo to skvělé.
Zadra pro mě patřila k absolutním vrcholům celé Energylandie.
A ano.
Příště si raději zkontroluju ceduli, do jaké fronty se stavím.
Možná.
Aqualantis aneb tady už jsme přestali mít pud sebezáchovy
Po Hyperionu a Zadře se člověku hranice normálnosti trochu posunou.
A tak jsme pokračovali dál.
Jednou z našich dalších zastávek byla oblast Aqualantis, kde najdete například horskou dráhu Abyssus.
A ta nám chvílemi připadala spíš jako simulátor stíhačky než horská dráha.
Rychlé změny směru, prudké zrychlení, inverze…
…a člověk prakticky vůbec netuší, kde je nahoře a kde dole.
Pak přišel Mayan.
Formuła.
Atlantis.
A další.
Po několika hodinách už začínáte atrakce hodnotit úplně absurdním způsobem.
„Ta byla docela v pohodě.“
Přitom jste před pěti minutami letěli hlavou dolů desítky metrů nad zemí.
Energylandia vám prostě během jediného dne úplně rozhodí měřítko.
Co nás překvapilo? Jídlo
Čekali jsme klasickou zábavněparkovou matematiku:
malé hranolky + pití = nutnost druhé hypotéky.
Ale ne.
Jídlo nás cenově opravdu příjemně překvapilo.
Na podobné místo nám ceny přišly celkem normální a hlavně nám chutnalo.
Restaurací, stánků a občerstvení je po parku dost, takže není problém něco najít.
A když od rána chodíte několik kilometrů po areálu a mezitím se necháváte opakovaně vystřelovat do vzduchu, hlad přijde poměrně rychle.
V tomhle směru tedy za nás velké plus.
Fronty jsou ale realita
Jediné, co nám během dne opravdu ukrajovalo čas, byly fronty.
U populárních atrakcí se čekání dostávalo přibližně k hodině.
Jednou si řeknete:
„Dobře, 60 minut.“
Jenže když takhle čekáte třikrát, právě vám z návštěvy zmizely tři hodiny.
A právě proto už teď víme, co bychom při další návštěvě udělali jinak.
Příště bychom koupili Energy Pass
Při první návštěvě jsme Energy Pass neměli.
Po návštěvě?
Příště bychom o něm vážně uvažovali.
Energy Pass je příplatek ke klasické vstupence a umožňuje jednorázově využít speciální vstup na vybrané atrakce. V podzimní sezoně 2026 stojí online 209 PLN a vztahuje se mimo jiné právě na Hyperion, Zadru, Mayan, Abyssus nebo Formułu.
A po hodině na Zadru a dalších dlouhých frontách jsme přesně věděli, kde bychom ho využili.
Zadra.
Hyperion.
Abyssus.
Hotovo.
Pokud přijedete v klidnější pracovní den, možná ho vůbec potřebovat nebudete.
Ale jestli plánujete Energylandii během českého státního svátku…
…řekněme, že Česká republika pravděpodobně přijede s vámi.
Kolik stojí Energylandia?
My jsme měli vstupenky koupené v rámci akce 2+1 zdarma, takže nás návštěva vyšla výrazně výhodněji.
Běžná jednodenní elektronická vstupenka pro dospělého nad 140 cm stojí pro podzimní nízkou sezonu 2026 209 PLN. Při nákupu na pokladně je to 219 PLN. Parkování stojí 30 PLN.
Ceny a akce se ale mění, takže před cestou určitě doporučujeme zkontrolovat aktuální nabídku přímo na stránkách Energylandie.
My jsme díky akci ušetřili pěknou částku a o to víc jsme mohli investovat do důležitějších věcí.
Například do jídla po hodině ječení na horských drahách.
Vyplatí se jet do Energylandie z Česka?
Po našem prvním dni máme jasno.
Ano.
A překvapilo nás, jak moc.
Původně jsme Energylandii brali jako zábavný výlet na jeden den.
Nakonec jsme odcházeli s pocitem, že jsme viděli jen část parku a klidně bychom se vrátili znovu.
Celý den jsme běhali mezi atrakcemi, stáli ve frontách, natáčeli, fotili, jedli, smáli se a několikrát se dobrovolně nechali shodit z výšky, ze které bych se normálně bála podívat i z balkonu.
Večer nás bolely nohy. Byli jsme úplně vyřízení. Celý park jsme ani zdaleka nestihli. A byl to naprosto parádní den.
Příště bychom jen změnili pár věcí. Přijet zase den předem. Být u brány ještě o něco dřív. Předem si naplánovat nejvytíženější atrakce. A ve vytíženém termínu zvážit Energy Pass.
A já?
Já si hlavně před hodinovým čekáním zkontroluju, jestli náhodou zase nestojím ve frontě na první řadu.
I když…
po té Zadře si nejsem úplně jistá, jestli bych to nakonec neudělala znovu.
V říjnu navíc začíná v Energylandii tématický Halloween, budou k vidění různé typy strašidelných domů. Škoda, že jsme to minuli. Tak příště.
Ještě musím pochválit krásnou výzdobu z dýní! Tak šup, kupte lístky a vyražte.
Diskuze
Komentáře pod článkem
Zatím žádné komentáře. Buď první.