Pro Vysoké Tatry jsem měla vždycky slabost. Prošla jsem toho opravdu hodně. Několikrát. Pokud byste se mě zeptali, které místo ve Vysokých Tatrách mi nejvíce přirostlo k srdci, nemusím přemýšlet ani vteřinu. Je to Zelené pleso (nebo hovorově „Brnčalka“).
Hlavně v létě má tohle místo naprosto magickou atmosféru. Naplánovali jsme si trasu, která v sobě spojuje všechno, co od pořádné horské túry očekáváte: azurové jezero, strmé stoupání, adrenalin na řetězech a tak trochu nostalgický návrat domů. Pojďte se se mnou podívat na jeden z nejkrásnějších a nejrozmanitějších celodenních výletů, jaké můžete v Tatrách zažít!
Jak se dostat na start: Autem i vlakem
Výchozím bodem pro výstup na Zelené pleso je rozcestí Kežmarská Biela voda. Možností, jak se sem dopravit, je hned několik:
- Autem (naše volba): My jsme jeli autem a zaparkovali přímo na placeném parkovišti Biela voda. V letní sezóně je ale potřeba sem dorazit brzy ráno – parkoviště se plní raketovou rychlostí. Ale co si budeme, z Prahy vás čeká pěkně dlouhá cesta. Za to krásná. V příštím článku vás navnadím na slovenské hrady a Nízké Tatry.
- Vlakem a autobusem: Pokud preferujete veřejnou dopravu, stačí jet tatranskou električkou (TEŽ) nebo vlakem do Tatranské Lomnice. Odtud pak jezdí pravidelné autobusové spoje směr Ždiar, které staví přímo na zastávce Vysoké Tatry, Biela Voda. Z České republiky jezdí x dopravců. Cesta kolem 7 hodin.
Lesní pohoda a smaragdový drahokam
Z Biele vody se vychází po žluté turistické značce. První kilometry vedou stínem lesa podél divoké, šumící řeky. Cesta pozvolna stoupá, terén se postupně mění v kamenitý a kolem vás se začíná otevírat úchvatné panorama tatranských štítů.
Po necelých třech hodinách chůze se před vámi rozevře Dolina Zeleného plesa a vy spatříte cíl první etapy. Chata pri Zelenom plese (1 551 m n. m.) leží přímo na břehu průzračného jezera, které má díky ledovcovému prachu a řasám neuvěřitelnou smaragdově zelenou barvu. Nad ním se kolmo tyčí monumentální stěna Malého Kežmarského štítu a špičatá Jastrabia veža. To je pohled, který se prostě neomrzí.
Gastronomická odměna: Obří ovocný knedlík
Na Brnčalce skvěle vaří, ale pro mě je tamní absolutní nutností jedna konkrétní věc: legendární obří ovocný knedlík (parená buchta) přelitý tunou másla a posypaný grankem nebo mákem. Po tom úvodním stoupání chutná na terase s výhledem na zelenou hladinu jako to nejlepší jídlo na světě!
Není to krása?
A pan kačer.
Druhá část: Adrenalin na řetězech směr Veľká Svišťovka
Po obědě a pořádném odpočinku přišel čas na tu náročnější, ale o to dobrodružnější část. Od chaty jsme se napojili na červenou Tatranskou magistrálu směr Veľká Svišťovka (2 037 m n. m.).
Cesta začíná prudkými serpentinami v kosodřevině, ale brzy se promění v suťovisko a holou skálu. Jak stoupáte výš a výš, chata pod vámi se zmenšuje do velikosti dětské hračky. Pod samotným sedlem přichází to nejlepší – exponovaný skalní úsek zajištěný řetězy. Tady už musíte schovat trekové hůlky do batohu a zapojit obě ruce. Šplhání po skále s pevným řetězem v dlaních dodá výletu ten správný horský šmrnc. Nicméně za ten výhled ze sedla pod Svišťovkou to stoprocentně stojí – celou dolinu máte jako na dlani.
Skalnaté pleso a sestup kolem opuštěné lanovky
Ze sedla už cesta příjemně klesá po vrstevnici až na Skalnaté pleso (1 751 m n. m.). Zde se vám otevře pohled na ikonický Lomnický štít, na který odsud vede visutá lanovka. Místo jízdy moderní lanovkou dolů jsme se ale rozhodli pro pěší sestup směr Tatranská Lomnice. Cesta vede dolů podél široké lyžařské sjezdovky. To, co dává tomuto úseku neopakovatelnou a trochu tajuplnou atmosféru, jsou torza staré, dnes již opuštěné visuté lanovky. Staré betonové sloupy a prázdná mezistanice Štart vyprávějí příběh o historii tatranského turismu a působí uprostřed divoké přírody fascinujícím, až nostalgickým dojmem. Když jsme po dlouhém dni konečně dorazili dole do Lomnice, nohy sice bolely, ale srdce bylo plné zážitků. Přechod přes Svišťovku je zkrátka trasa, která se vám vryje pod kůži.
Diskuze
Komentáře pod článkem
Zatím žádné komentáře. Buď první.