Cesta v kostce
- Délka cesty: 4 dny
- Styl cesty: umění / architektura / gastronomie / městský vibe
- Doprava: letecky + vlaky (skvělé spojení)
- Tempo: střední (hodně chození po městě)
- Náročnost: nízká
- Rozpočet: přibližně 4.000,-Kč na osobu
- Pro koho je cesta vhodná: pro milovníky historie, renesance a italské pohody
- Největší plus: koncentrace krásy na každém rohu a nejlepší zmrzlina na světě
- Největší mínus: obrovské davy turistů a nutnost rezervovat vstupy měsíce dopředu
Má své tempo, své kouzlo a zvláštní klid, který se nejvíc cítí při procházce po nábřeží řeky Arno.
Ráno jsme si dávali cappuccino v malé kavárně s výhledem na úzké uličky a domy s oprýskanými pastelovými fasádami. Město se pomalu probouzelo, studenti mířili na univerzitu a z pekáren se linula vůně čerstvého pečiva. Hlavním magnetem je samozřejmě Piazza dei Miracoli – „Náměstí zázraků“, kde se tyčí slavná Šikmá věž, katedrála a baptisterium. Vidět je naživo bylo zvláštní – člověk je zná z fotografií celý život, ale stát přímo pod nimi, dívat se, jak se věž opravdu naklání, a pozorovat davy turistů pózujících s nataženou rukou, mělo svoje kouzlo.
Po obědě, kdy jsme si dali lehké pasta al pesto a vychlazené víno, jsme se vydali na vlak do Florencie. Cesta trvala jen něco málo přes hodinu, ale jako by nás z klidné Pisy přenesla rovnou do srdce renesance.
Florencie nás přivítala sluncem, teplým vzduchem a nezaměnitelnou atmosférou. Ulice plné života, pouličních hudebníků a vůně espressa na každém rohu. První kroky vedly k Dómu Santa Maria del Fiore, jehož obrovská kupole se tyčí nad městem. Výhled z vrcholu byl dechberoucí – červené střechy, kopce v dálce a sluneční paprsky odrážející se od řeky Arno.
Navštívila jsem také slavnou Galerii Uffizi, kde jsem mohla obdivovat díla mistrů, o nichž jsem kdysi četla jen v učebnicích – Botticelliho Zrození Venuše, da Vinciho Zvěstování nebo Tizianovy obrazy. Procházet těmi sály, obklopená tichem a krásou, byl zážitek, který se jen těžko popisuje slovy.
Na oběd jsme si dali toskánské speciality – čerstvé těstoviny, sklenku červeného vína a na závěr tiramisu, které chutnalo přesně tak, jak má chutnat v Itálii. Odpoledne jsme se toulali uličkami, přešli přes Ponte Vecchio, a den zakončili výhledem z Piazzale Michelangelo, odkud se město v zapadajícím slunci proměnilo v pohádkový obraz.
Když jsme se večer vraceli vlakem zpět do Pisy, měla jsem pocit, že jsme během jediného dne viděli to nejlepší z Itálie – historii, umění, skvělé jídlo i ten typický italský klid a radost ze života. Pisa byla klidná a útulná, Florencie velkolepá a živá. Dvě tváře Toskánska, které se dokonale doplňují.
V den odjezdu jsme objevili parádní kavárnu, která nabízela snídaňové menu. Porce byla docela vydatná a cena příjemná.
Co nás nejvíc překvapilo
Překvapilo nás, že i když je Pisa známá jen díky věži, město samotné má velmi příjemnou studentskou atmosféru. A ve Florencii nás dostalo, jak moc "živá" ta historie je – není to skanzen, ale město, kde se renesance potkává s moderním životem.
Doporučili bychom tuto cestu?
Ano, je to povinná jízda pro každého, kdo miluje historii. Jen doporučujeme vyhnout se hlavní sezóně (červenec/srpen), kdy je horko a hlava na hlavě. My byli v březnu.
Diskuze
Komentáře pod článkem
Zatím žádné komentáře. Buď první.