Z Malé Skály na Rotštejn přes České Dolomity: 16 kilometrů skalami a téměř bez lidí

Český ráj skrývá neuvěřitelně krásnou přírodu. Okruh z Malé Skály ke zřícenině hradu Rotštejn nás také překvapil tím, jak málo lidí jsme za celou dobu potkali. Na trase dlouhé přibližně 16 kilometrů – možná o něco více podle všech našich odboček – jsme většinu času šli prakticky sami. Čekaly nás malé vesnice, burčák na posilněnou, ovoce ze stromů podél cesty, daleké výhledy i dramatický závěr mezi Suchými skalami, kterým se přezdívá České Dolomity.

A právě poslední část výletu byla nejlepší. Ostré skalní věže, lezci vysoko nad zemí, žluté lišejníky na kamenech a na samotný konec sestup po dřevěném žebříku. Pokud hledáte delší pěší okruh v Českém ráji, který spojuje památku, vesnice, výhledy i trochu dobrodružství, tahle trasa z Malé Skály rozhodně stojí za pozornost.

Praktické informace o trase

Start a cíl

Malá Skála, parkoviště u mostu

Délka

přibližně 16–18 km podle zvolené trasy a odboček

Čas

přibližně 5–7 hodin včetně zastávek

Náročnost

středně náročná

Nejzajímavější místa

Rotštejn, daleké výhledy, Suché skály neboli České Dolomity

Cesta z Prahy

přibližně 1,5 hodiny autem

Parkování

v době naší návštěvy 50 Kč na celý den

Vhodné pro kočárek

ne, část vede lesem, skalami a přes žebříky

Obuv

pevné turistické boty

Uvedený čas je orientační. My jsme se cestou zastavovali, kochali se výhledy a rozhodně jsme nešli na výkon. Pokud si chcete prohlédnout Rotštejn, fotografovat nebo chvíli sledovat lezce na Suchých skalách, nechte si raději dostatečnou rezervu.

Z Prahy do Malé Skály

Z Prahy jsme vyrazili autem a přibližně za hodinu a půl dorazili do Malé Skály. Zaparkovali jsme přímo v obci na parkovišti u mostu přes Jizeru. Za celý den jsme tehdy zaplatili 50 Kč. Ceny parkování se mohou změnit, ale jako výchozí bod je toto místo praktické – po návratu ze skal se ocitnete znovu téměř u auta.

Malá Skála patří k nejhezčím výchozím místům v Českém ráji. Leží v údolí Jizery a obklopují ji skalní hřebeny, takže zajímavá místa začínají prakticky na obou stranách řeky. Většina návštěvníků míří k Pantheonu, Frýdštejnu nebo na kratší okruh přes Suché skály. My jsme si tentokrát vymysleli delší trasu ke zřícenině Rotštejn.

Podívejte se na video z tohoto krásného dne:

K Rotštejnu jsme vyrazili po silnici

Z Malé Skály jsme se k Rotštejnu nevydali nejkratší lesní cestou, ale záměrně po vedlejších silnicích přes okolní vesnice. Chtěli jsme si okruh prodloužit a podívat se i do míst, kterými většina turistů jen projede autem.

Silniční úsek možná na mapě nevypadá jako největší dobrodružství, ve skutečnosti měl ale příjemnou atmosféru. Procházeli jsme klidnou krajinou mezi domy, loukami a sady a potkávali minimum lidí. U cesty dozrávalo ovoce, takže jsme si cestu zpříjemnili několika sladkými plody. A protože jsme vyrazili v období burčáku, narazili jsme cestou i na možnost doplnit energii po moravsku – kelímkem burčáku.

Není to možná tradiční iontový nápoj doporučovaný na horské túry, ale náladu zvedl spolehlivě.

Výhledy na Trosky, Ještěd i Bezděz

S přibývající výškou se začala otevírat krajina a cesta nabídla nečekaně daleké výhledy. V dálce jsme rozeznali siluetu Trosek, Ještědu i Bezdězu. Právě taková místa máme na delších trasách nejraději – nejde jen o jeden hlavní cíl, ale o drobné momenty po cestě, kvůli kterým se pořád zastavujete a hledáte na obzoru další známý bod.

Výhledy samozřejmě závisejí na počasí a dohlednosti. Za jasného dne je ale okolí Malé Skály jako otevřená mapa severních a východních Čech.

Zřícenina hradu Rotštejn ukrytá ve skalách

Rotštejn není klasická zřícenina stojící na holém kopci. Hrad byl částečně vystavěný a částečně vytesaný přímo do čtyř pískovcových skal. Právě propojení lidské stavby se skálou mu dodává zvláštní atmosféru. Na první pohled možná nepůsobí tak mohutně jako známější české hrady, ale při bližším pohledu začnete ve skále objevovat vytesané místnosti, chodby a další stopy po lidech, kteří zde žili.

Z hradu se dochovaly části zdiva paláce, černá kuchyně, část chodby, studna i prostory vytesané do pískovce. Prohlídka samotného areálu nezabere celý den, ale jako cíl delší túry funguje dokonale.

Stručná historie Rotštejna

Hrad byl založen v polovině 13. století jako rodové sídlo Markvarticů. Část stavby byla vytesána do pískovcových bloků, další části tvořilo zdivo a dřevo. Po požáru v roce 1318 byl Rotštejn přestavěn a získal rozsáhlý zděný palác i výraznou věž s několikapatrovou hrázděnou nástavbou.

Na počátku 16. století už byl hrad pustý. Jeho příběh tím ale úplně neskončil. Od 17. století si lidé při patě skal vytesávali obytné místnosti, chlévy a sklípky. Některé prostory byly využívány ještě na konci 19. století. Rotštejn je proto zajímavý nejen jako pozůstatek šlechtického hradu, ale také jako místo pozdějšího skalního osídlení.

Vnitřní část hradu je přístupná pouze v určené sezoně a za suchého počasí. Při dešti, silném větru a ještě několik hodin po dešti může zůstat z bezpečnostních důvodů zavřená. Aktuální otevírací dobu je nejlepší ověřit na oficiálních stránkách hradu Rotštejn.

Z Rotštejna zpátky do Malé Skály už lesem

Od Rotštejna jsme změnili charakter trasy a zamířili zpět k Malé Skále lesními cestami. Po delší chůzi po silnici to byla příjemná změna. Hluk prakticky zmizel, stezka vedla mezi stromy a chvílemi jsme měli pocit, že máme celý les jen pro sebe.

Tahle polovina okruhu byla pestřejší i techničtější. Přibyly kořeny, kameny a užší stezky. Za mokra může pískovec i dřevo nepříjemně klouzat, takže pevné boty se vyplatí i přesto, že nejde o vysokohorskou túru.

Postupně jsme se přiblížili k nejvýraznější dominantě celého Maloskalska – Suchým skalám.

Suché skály neboli České Dolomity

Suché skály se dříve označovaly také jako Kantorovy varhany a díky jejich ostrému, rozeklanému tvaru se jim říká České Dolomity. Přezdívka tentokrát není úplně přehnaná. Ze země vyrůstají štíhlé pískovcové věže, které z některých úhlů připomínají kamenné varhany nebo dračí hřbet.

Jejich neobvyklý tvar souvisí s lužickým zlomem. Původně vodorovné vrstvy tvrdého pískovce byly při geologických pohybech vyzdviženy téměř do svislé polohy. Hřeben se člení přibližně na dvacet skalních věží. Chráněným územím jsou Suché skály od roku 1965 a dnes mají status národní přírodní památky.

Suché skály jsou oblíbeným horolezeckým místem. Když jsme tudy procházeli, bylo na věžích i pod nimi mnoho lezců. Stačilo zvednout hlavu a v různých výškách jsme mezi skalami objevovali další postavy. Přesto samotná turistická stezka nepůsobila přeplněně.

Skály byly porostlé žlutými lišejníky a mechem, což jejich ostrým šedým stěnám dodávalo další barvy. Po klidné cestě vesnicemi a lesem působil závěr mezi skalními věžemi skoro jako úplně jiný výlet.

Žebřík na závěr a sestup do Malé Skály

Průchod Suchými skalami zpestřují dřevěné žebříky. Na našem okruhu přišel ten nejlepší až téměř na konci – parádní sestup mezi skalami, po kterém už jsme pokračovali směrem dolů do Malé Skály.

Nejde o ferratu ani extrémně nebezpečný úsek, ale lidé se strachem z výšek nebo malé děti mohou potřebovat více času. Za deště bychom tuto část trasy nedoporučovali. Mokré dřevo, kořeny i pískovec mohou klouzat a samotný hrad bývá při nepříznivém počasí stejně uzavřený.

Po sestupu už zbýval návrat do údolí Jizery a k parkovišti. V nohách jsme měli přibližně 16 kilometrů, možná i trochu více, ale díky neustálému střídání vesnic, výhledů, hradu, lesa a skal cesta neutíkala jednotvárně.

Pro koho je okruh vhodný

Trasu doporučujeme turistům, kteří chtějí strávit venku většinu dne a nevadí jim kombinace asfaltu, lesních cest a techničtějších skalních úseků. Není vhodná pro kočárky a kvůli žebříkům ani pro každého psa. U většího psa je potřeba předem zvážit, zda ho dokážete na technických místech bezpečně dostat dolů.

Největší fyzickou výzvou není jeden prudký výstup, ale spíše celková délka a členitý závěr. Za sucha ji zvládne běžně zdatný turista. V mokru se obtížnost výrazně zvyšuje.

Co si vzít s sebou

• pevné boty s neklouzavou podrážkou;
• dostatek vody a svačinu – burčák berte jen jako příjemný bonus;
• offline mapu nebo turistickou aplikaci;
• hotovost na parkování, drobné občerstvení a případný vstup na hrad;
• lehkou nepromokavou vrstvu, pokud je proměnlivé počasí;
• trekové hole, jestli vám pomáhají při delších sestupech – na žebřících je ale budete muset uklidit.

Proč se nám tento výlet líbil

Okruh z Malé Skály na Rotštejn přes Suché skály spojuje několik úplně odlišných výletů do jediného dne. Nejprve procházíte klidnými vesnicemi a otevřenou krajinou, ochutnáte ovoce nebo burčák, potom objevíte středověký hrad vytesaný do skal a nakonec se vracíte lesem mezi ostrými věžemi Českých Dolomit.

Největším překvapením pro nás bylo, jak málo lidí jsme na většině trasy potkali. Zatímco u nejznámějších míst Českého ráje bývá plno, mezi Malou Skálou a Rotštejnem jsme si dlouhé úseky užívali téměř sami. Rušněji bylo až u Suchých skal, a i tam převažovali spíše lezci než davy výletníků.

Pokud tedy hledáte celodenní výlet z Prahy, při kterém se projdete, uvidíte kus historie, daleké výhledy a jednu z nejvýraznějších skalních scenérií v Českém ráji, tenhle okruh je skvělou volbou.

FAQ

Jak dlouhá je trasa z Malé Skály na Rotštejn přes Suché skály?
Podle zvolených cest a odboček počítejte přibližně s 16–18 kilometry. Jde o celodenní okruh se startem i cílem v Malé Skále.

Kde zaparkovat v Malé Skále?
My jsme parkovali na parkovišti u mostu přes Jizeru. V době naší návštěvy stálo celodenní parkování 50 Kč. Aktuální cenu si ověřte na místě.

Je okruh přes Suché skály náročný?
Trasa je středně náročná hlavně kvůli délce, kořenům, skalnatým úsekům a dřevěným žebříkům. Za mokra může být výrazně obtížnější.

Je Rotštejn otevřený celý rok?
Vnitřní areál hradu je otevřený v turistické sezoně a pouze za vhodného, suchého počasí. Okolní turistické cesty jsou přístupné i mimo otevírací dobu, pokud to dovolují aktuální podmínky.

Proč se Suchým skalám říká České Dolomity?
Kvůli ostrým, rozeklaným skalním věžím, které připomínají horské štíty. Dříve se používal také název Kantorovy varhany.