Krušné hory za víkend: náš itinerář mezi horami, doly a zapomenutými místy

Když se řekne Krušné hory, tak se vám vybaví Klínovec, Plešivec, Boží Dar, Jáchymov atp. Čekali jsme zajímavé hory. Dostali jsme krajinu plnou hlubokých lesů, výhledů, starých dolů, zaniklých osad, rašelinišť a míst, kde je historie pořád doslova pod nohama.

A hlavně jsme nečekali jednu věc.

Téměř nikde nebyli lidé.

Byl srpnový víkend a přesto jsme byli většinu času skoro sami. Na cestách, vyhlídkách, v lesích i u míst, kde bychom čekali větší návštěvnost. Krajina nám místy připomínala Šumavu. Rozsáhlé lesy. Horské louky. Malé osady. Dlouhé silnice mezi kopci. Jen bez davů turistů, cyklistů a přeplněných parkovišť.

A právě to byl možná největší objev celého víkendu.

Tři dny, několik úplně jiných tváří Krušných hor

Náš plán byl od začátku trochu netradiční. Nechtěli jsme jen objíždět nejznámější vyhlídky. Chtěli jsme spojit hory, přírodu, hornickou historii a místa, která už dnes připomínají spíš kulisy z jiného světa.

Nakonec jsme během jediného víkendu stihli:

Výšlap na Klínovec → Vlčí jámy → Blatenský vrch → Horní Blatnou → Rolavu → Boží Dar → Božídarské rašeliniště → zaniklou osadu → Jáchymov → Štolu č. 1 → Rudou věž smrti.

A skoro každý bod ukázal úplně jinou tvář stejného pohoří.

Pátek: první překvapení na Klínovci

Do Krušných hor jsme dorazili v pátek odpoledne a rovnou vyrazili pěšky na Klínovec. Nejvyšší hora Krušných hor pro nás byla logickým začátkem celé cesty. Čekali jsme, že za pěkného letního dne potkáme spoustu lidí.

Nepotkali.

Dlouhé části cesty jsme šli prakticky sami a právě tady jsme poprvé začali vnímat, jak otevřená a klidná zdejší krajina působí.

Lesy se táhly až k horizontu, mezi nimi se objevovaly malé osady a z vyšších míst se otevíraly nádherné výhledy na českou i německou stranu hor.

Nebyla to dramatická horská scenérie ve stylu Alp. Spíš nekonečný prostor. A právě ten nás na Krušných horách začal bavit. Klínovec byl dobrý začátek.

Sobota ale měla být úplně jiná.

Sobota: od starých dolů k rašeliništi

Druhý den jsme začali u Horní Blatné.

Prvním cílem byly Vlčí jámy. Na první pohled mohou působit jako přírodní skalní útvar, ve skutečnosti jsou ale výsledkem dávné hornické činnosti.

Právě tady jsme si poprvé uvědomili, že v Krušných horách není hornická historie schovaná jen v muzeích. Je přímo součástí krajiny. Skály, jámy, stará důlní díla a les, který všechno postupně pohlcuje.

Od Vlčích jam jsme pokračovali přes Blatenský vrch a rozhlednu směrem k Horní Blatné. A znovu jsme stáli nad krajinou, která nám svou atmosférou připomínala Šumavu.

Jen kolem nás nebyly davy.

Horní Blatná a překvapení, které nebylo v plánu

Do Horní Blatné jsme dorazili právě ve chvíli, kdy místní hasiči slavili 160 let.

Úplnou náhodou jsme se tak ocitli uprostřed slavnostního průvodu.

Po několika hodinách v téměř prázdných lesích najednou hudba, hasiči, technika a celé městečko v pohybu. Přesně tyhle neplánované momenty máme na cestování nejraději. Často si je člověk pamatuje mnohem déle než místa, která měl předem zvýrazněná v itineráři.

Rolava: úplně jiný svět

Z Horní Blatné jsme pokračovali k Rolavě. A atmosféra se během několika minut úplně změnila.

Uprostřed krušnohorských lesů stojí mohutné betonové ruiny bývalého důlního komplexu. Příroda je pomalu obklopuje ze všech stran a celé místo působí téměř neskutečně. Vzali jsme s sebou dron a právě pohled z výšky nám ukázal skutečný rozsah areálu. Betonové konstrukce uprostřed zelených lesů.

Prázdné budovy.

Ticho.

A kolem téměř nikdo.

Rolava patřila k nejsilnějším místům celého víkendu a její historie si rozhodně zaslouží víc než několik odstavců. Proto jí věnujeme samostatný článek v naší sekci Zapomenutá místa.

Z Rolavy na Boží Dar

Po Rolavě jsme zamířili na Boží Dar.

A během krátké chvíle jsme přešli z industriálních ruin do úplně jiné krajiny.

Naším cílem bylo Božídarské rašeliniště.

Po předchozích místech působila procházka po dřevěných chodnících mezi mokřady skoro jako úplný restart dne.

Žádný beton.

Žádné doly.

Jen horská příroda, otevřená krajina a klid.

Právě tady nám Krušné hory asi nejvíc připomínaly Šumavu.

Jenže rozdíl v počtu lidí byl pořád výrazný.

Dokonce i tady jsme měli dlouhé úseky téměř sami pro sebe.

Ještě nekončíme: zaniklá osada u Loučné

Po Božím Daru už bychom měli na jeden den zážitků dost.

Jenže pořád bylo světlo.

Tak jsme vyrazili ještě k jedné ze zaniklých osad v okolí Loučné pod Klínovcem. A zpětně jsme rádi, že jsme to udělali.

Večerní světlo otevřelo další nádherné výhledy na lesy, louky a vzdálené osady.

Zároveň jsme zase narazili na další vrstvu krušnohorské historie.

Nejen doly zde zanikaly. Zmizela i celá lidská sídla. Místa, kde kdysi stály domy a žily rodiny, dnes připomínají už jen kamenné základy, staré cesty a několik stop v krajině.

Po celém nabitém dni to byla možná jedna z nejklidnějších zastávek. A také jedna z těch, na které se nezapomíná.

Neděle: z povrchu pod zem

Poslední den jsme zamířili do Jáchymova.

Po dvou dnech, kdy jsme všude kolem sebe viděli stopy hornictví na povrchu, jsme chtěli konečně sestoupit tam, kde se velká část zdejší historie skutečně odehrávala.

Do podzemí.

Navštívili jsme Štolu č. 1.

Najednou jsme stáli ve chladu a vlhku, mezi skalními stěnami a úzkými chodbami.

A historie Krušných hor začala působit úplně jinak. Štola č. 1 spolu s Rudou věží si zaslouží samostatný praktický článek, kde se zaměříme na průběh návštěvy, naši zkušenost a to, co nás během prohlídky překvapilo.

Co nás na Krušných horách překvapilo nejvíc?

Největším překvapením nakonec nebyla Rolava.

Ani Klínovec.

Ani štola.

Byla to samotná krajina.

Často jsme zastavili jen proto, že se před námi otevřel další výhled na lesy, kopce a malé osady. A znovu nás napadalo stejné srovnání.

Šumava.

Ne proto, že by obě pohoří byla stejná. Ale pocit z krajiny byl místy velmi podobný. Rozsáhlé lesy. Horské pláně. Malé obce. Silnice vedoucí mezi kopci. Rašeliniště. Jenže během našeho srpnového víkendu jsme byli odhadem devadesát procent času skoro sami. Samozřejmě netvrdíme, že jsou Krušné hory vždy prázdné.

Jiný termín nebo zimní sezona mohou vypadat úplně jinak. Naše zkušenost ale byla přesně taková. A byl to možná největší luxus celého výletu.

Mít nádhernou krajinu skoro jen pro sebe.

Bylo to intenzivní. Sobota obzvlášť. Ale právě díky tomu jsme během jednoho víkendu viděli několik úplně odlišných podob Krušných hor. Od horských výhledů přes rašeliniště až po staré doly a místa poznamenaná historií.

Vrátíme se?

Rozhodně.

Jeden víkend nám ukázal hlavně to, kolik toho ještě neznáme. Na mapě nám zůstala další důlní místa, zaniklé osady, turistické trasy i německá část Krušných hor. A právě to je asi nejlepší známka toho, že výlet stál za to. Přijeli jsme s několika místy uloženými v mapě.

Odjížděli jsme s pocitem, že jsme objevili celé pohoří, kterému jsme dosud věnovali příliš málo pozornosti. Krušné hory možná nejsou tak slavné jako Šumava nebo Krkonoše. Po našem víkendu ale vůbec nechápeme proč.

Pokud hledáte hory, kde se potkává nádherná příroda, silná historie a místa, která ještě nepůsobí jako turistický lunapark, Krušné hory stojí za cestu.