Jáchymov, Štola č. 1 a Rudá věž smrti: po stopách uranu a politických vězňů

Jsou výlety, ze kterých si odvezete hlavně krásné fotografie. A pak jsou místa, ze kterých si odvezete především příběh. Jáchymovsko pro nás patří jednoznačně do té druhé skupiny.

Proč bude tenhle článek trochu víc historický

Tentokrát mi odpusťte trochu větší dávku historie. Historie mám velmi ráda a období kolem 50. let 20. století patří dlouhodobě k těm, která mě zajímají – nejen u nás, ale v celosvětovém kontextu. I když označit podobně temné období za „oblíbené“ zní trochu zvláštně, během několika málo let se svět neuvěřitelně proměnil a odehrálo se tolik zásadních událostí, že mě tahle část dějin nikdy nepřestala fascinovat. Pokud máte rádi seriál Černobyl apod., je toto místo ideální. Sama doufám, že jednou Černobyl navštívím (což v následujících letech nebude možné, zda vůbec ještě někdy).

Navíc mám slabost pro dark tourism – místa spojená s těžkou, tragickou nebo jednoduše nepříjemnou minulostí. Ne proto, že by na lidském utrpení bylo něco přitažlivého, ale protože právě na těchto místech historie přestává být jen několika odstavci v učebnici. Najednou stojíte přesně tam, kde se skutečně odehrávala. Máte k tomu místu maximální respekt a úctu.

Takže ano – když jsme během jediného dne spojili Jáchymov, uranové doly, Štolu č. 1 a Rudou věž smrti, moje historické a dark-tourism srdce plesalo. A právě proto bude tenhle článek možná o něco podrobnější než naše běžné cestopisy.

Krušné hory jsme během našeho víkendu poznávali jako krajinu nádherných výhledů, hlubokých lesů a téměř liduprázdných cest. Jenže pod jejich povrchem se ukrývá úplně jiný svět.

Svět stříbra, uranu, šachet a pracovních táborů. A také příběhy lidí, pro které tyhle hory rozhodně nebyly místem odpočinku. Pokud chcete tuto část historie opravdu pochopit, podle nás nestačí navštívit pouze jedno místo. Jáchymov, Štola č. 1 a Rudá věž smrti dohromady vytvářejí jeden z nejsilnějších historických výletů, které můžete v Krušných horách podniknout.

Jáchymov: město, které několikrát změnilo dějiny

Na první pohled může Jáchymov působit jako trochu unavené lázeňské město sevřené mezi krušnohorskými svahy. Jenže jeho historie je mimořádná.

Na počátku 16. století zde bylo objeveno bohaté ložisko stříbra a během několika let vyrostlo jedno z nejvýznamnějších hornických měst tehdejší Evropy. Právě zde se razily slavné jáchymovské tolary.

Jejich německé označení Joachimsthaler se postupně zkrátilo na Thaler a právě od tohoto názvu se později odvodilo slovo dolar.

Takže pokaždé, když v USA vytáhnete dolarovou bankovku, vede jedna malá jazyková stopa až sem do Krušných hor.

Jenže stříbro nebylo poslední surovinou, která měla Jáchymov změnit.

Od stříbra k radioaktivitě

Jáchymovské doly obsahovaly také smolinec – uranovou rudu, která byla dlouho spíše vedlejším produktem těžby.

Právě s jáchymovskou rudou je spojen i výzkum Marie a Pierra Curie. Z materiálu pocházejícího z Jáchymova se podařilo na konci 19. století izolovat nové radioaktivní prvky. Jáchymov se tak dostal do příběhu počátků výzkumu radioaktivity.

A ještě jednou se měl dostat do centra světového dění. Tentokrát podstatně temnějším způsobem.

Uran se stává strategickou surovinou

Po druhé světové válce už uran nebyl pouze zajímavostí pro vědce. Byl strategickou surovinou. Začínala studená válka a Sovětský svaz potřeboval uran pro svůj jaderný program. Jáchymovsko mělo zásoby.

A Československo se ocitlo v sovětské sféře vlivu. Následovala intenzivní těžba, která navždy změnila nejen zdejší krajinu, ale především životy tisíců lidí. Po komunistickém převratu v roce 1948 se součástí systému staly také tábory nucených prací a vězeňské pracovní tábory.

Vedle dalších vězňů se v nich ocitli lidé odsouzení z politických důvodů.

A právě jejich příběh je dnes jednou z nejtemnějších kapitol Jáchymovska.

Štola č. 1: tentokrát jdeme pod zem

O historii těžby se dá číst. Můžete vidět staré fotografie. Můžete stát před opuštěným dolem. Ale úplně jiný pocit získáte ve chvíli, kdy vstoupíte pod zem. Štola č. 1 se nachází nedaleko Jáchymova a dnes umožňuje návštěvníkům nahlédnout do prostředí, ve kterém horníci pracovali.

Helma na hlavu. A jde se.

Teplota klesne, denní světlo postupně zmizí a kolem vás zůstane jen skála, důlní výztuže a úzká chodba. Najednou přestává být hornictví abstraktní historií.

Nezapomeňte, že si lístek na prohlídku s průvodcem musíte rezervovat dopředu. O prohlídky je velký zájem!

Několik set metrů pod zemí nepotřebujete

Právě na podobných místech člověku dojde, jak málo stačí. Nemusíte sestoupit kilometr hluboko. Stačí několik minut v chladném, vlhkém podzemí a představit si, že místo krátké prohlídky tady máte strávit pracovní směnu. A potom další.

A další.

Bez dnešního vybavení. Bez komfortu. A v případě některých vězňů také bez možnosti rozhodnout se, že tam jednoduše nepůjdou.

Tohle už není klasická turistická atrakce. Byli jsme pod zemí cca 100 metrů.

Jáchymovské peklo

Když vyjdete ze štoly zpět na denní světlo, příběh nekončí.

Naopak.

V okolí Jáchymova existovala celá síť dolů a vězeňských táborů spojených s těžbou uranu. Jedním z nejznámějších byl tábor Svornost. Dalšími byly například Rovnost, Nikolaj nebo Bratrství. Dnes vede krajinou naučná stezka Jáchymovské peklo, která připomíná místa spojená s těžbou a represí.

A tady vzniká jeden z nejsilnějších kontrastů celého výletu. Dnes jdete krásným krušnohorským lesem. Ptáci, stromy, horský vzduch.

Před několika desetiletími ale stejnou krajinou procházeli vězni cestou na směnu do uranových dolů. Krajina zůstala. Její význam se změnil.

Jáchymovské peklo: každodenní život vězňů

Když dnes procházíte krajinou kolem Jáchymova, je těžké představit si, jak odlišně tato místa vypadala v 50. letech.

V okolí uranových dolů tehdy fungovala soustava vězeňských pracovních táborů. Za ostnatými dráty nežili jen lidé odsouzení za běžnou kriminalitu. Po komunistickém převratu v roce 1948 sem byli posíláni také političtí vězni – odpůrci režimu, lidé odsouzení ve vykonstruovaných procesech, duchovní, vojáci, intelektuálové nebo lidé obvinění z pokusu o útěk přes hranice.

Vedle nich zde pracovali i vězni odsouzení za skutečné kriminální činy. Osudy lidí s naprosto rozdílnými příběhy se tak potkávaly na jednom místě – při těžké práci spojené s uranem.

Směna nezačínala až v dole

Jednou z věcí, kterou si dnes návštěvník snadno neuvědomí, je, že samotná práce pod zemí představovala pouze část každodenního vyčerpání.

Vězni museli absolvovat nástupy, kontroly, přesuny mezi táborem a pracovištěm a následně samotnou pracovní směnu. Po jejím skončení je čekala cesta zpět do tábora.

To vše bez ohledu na krušnohorské počasí.

V létě déšť a bláto. V zimě sníh, mráz a vítr. A další den znovu.

Samotné pracovní směny byly dlouhé a fyzicky náročné, zpravidla se pracovalo na směnný provoz. K tomu je ale potřeba připočítat právě přesuny, kontroly a další táborový režim. Reálný čas, který vězeň každý den strávil pracovním procesem a vším kolem něj, tak byl podstatně delší než samotná směna.

„Mauthausenské schody“

S jáchymovskými uranovými tábory jsou spojovány také strmé schody, po kterých se vězni přesouvali mezi jednotlivými částmi areálu a pracovišti. Přezdívka „Mauthausenské schody“ odkazovala na nechvalně známé schodiště v nacistickém koncentračním táboře Mauthausen.

A právě tady je dobře vidět brutalita zdejšího každodenního režimu.

Představte si, že nejdete po schodech jako dnešní turista.

Máte za sebou těžkou směnu.

Jste unavení, špinaví, často nedostatečně oblečení do krušnohorského počasí – a před návratem do tábora vás čeká další fyzická zátěž.

Takové drobnosti dokážou život vězňů přiblížit mnohem lépe než samotná čísla.

Kdo vlastně v jáchymovských táborech skončil?

Tohle bych v článku zdůraznil, protože je snadné vytvořit zjednodušenou představu, že v uranových dolech pracovali pouze političtí vězni.

Realita byla složitější.

V různých obdobích se zde nacházeli váleční zajatci, běžní kriminální vězni i lidé odsouzení komunistickým režimem z politických důvodů.

Mezi politickými vězni byli lidé nejrůznějších profesí a společenských vrstev. Bývalí vojáci. Kněží. Studenti. Skauti. Úředníci. Podnikatelé.

Intelektuálové. Lidé spojení s předchozím demokratickým režimem.

Ale také lidé, jejichž „proviněním“ mohl být pokus opustit Československo nebo pomoc někomu při útěku. Právě proto dnes Jáchymovsko není pouze památkou na hornictví. Je také připomínkou mechanismu politické represe v komunistickém Československu.

Ostnatý drát přímo nad městem

Velmi silně bych do článku dostal také tábor Nikolaj a nechvalně známý způsob přesunu vězňů. Při některých přesunech byli vězni drženi v těsně sevřeném útvaru obehnaném ocelovým lanem – vězni mu přezdívali „jáchymovský autobus“.

Nešlo tedy o autobus v běžném smyslu. Byl to ponižující způsob, jak skupinu lidí kontrolovat při cestě na pracoviště a zpět. Tohle je přesně ten detail, který bych v článku nechal chvíli působit bez zbytečného dramatizování.

Rudá věž smrti

A potom přijedete k místu s názvem, který zní skoro přehnaně.

Rudá věž smrti.

Jenže když poznáte její historii, zjistíte, že dramatický název není tím nejděsivějším. Věž stojí v areálu bývalé úpravny uranové rudy u Ostrova.

Právě zde se zpracovávala uranová ruda z jáchymovských a dalších československých dolů. A pracovali zde také političtí vězni. Rudá věž se po letech otevřela veřejnosti, kdy si nemusíte lístky rezervovat dopředu. Přijdete na místo a můžete si areál prohlédnout. Jednou denně se koná komentovaná prohlídka s průvodcem.

Práce s uranem téměř bez ochrany

Úkolem pracovníků bylo mimo jiné třídění a úprava uranové rudy před dalším transportem. Dnes se při slově radioaktivita automaticky vybaví ochranné prostředky, dozimetry a přísná bezpečnostní pravidla.

Tehdy byla realita jiná. Vězni přicházeli do přímého kontaktu s uranovou rudou a radioaktivním prachem v podmínkách, které byly z dnešního pohledu naprosto nepředstavitelné.

Prach se dostával do oblečení. Do vlasů. Do plic. A pracovníci v tomto prostředí trávili dlouhé směny. Následky na zdraví mnoha z nich byly závažné.

Proč právě „Rudá věž smrti“?

Dominantou areálu je vysoká cihlová věž, která byla součástí technologického procesu zpracování rudy. Dnes působí téměř nenápadně.

A to je možná to nejznepokojivější. Kdybyste kolem projížděli bez znalosti historie, mohli byste ji považovat za další opuštěný průmyslový objekt.

Starou továrnu. Komín. Pozůstatek socialismu. Jenže potom si přečtete příběhy lidí, kteří zde pracovali. A najednou před sebou nemáte průmyslovou památku.

Máte před sebou místo paměti.

Uran z Krušných hor a sovětský jaderný program

Na celém příběhu je fascinující ještě jeden rozměr. Uran vytěžený v Československu byl dodáván Sovětskému svazu v době, kdy budoval svůj jaderný arzenál. Najednou tedy Jáchymov, který dnes známe jako malé lázeňské město v Krušných horách, není jen lokálním historickým tématem.

Je součástí mnohem většího příběhu. Studené války. Soupeření velmocí.

Jaderného zbrojení. A lidí, kteří za tento geopolitický boj platili zdravím a někdy i životem.

Místa, která dávají smysl navštívit společně

Právě proto bychom doporučili Jáchymov, Štolu č. 1 a Rudou věž smrti spojit do jednoho dne. Každé místo totiž ukazuje jinou část stejného příběhu. Jáchymov vám vysvětlí, proč se zde vůbec těžilo. Štola č. 1 vás dostane do prostředí dolu. A Rudá věž smrti ukáže, kam až mohl systém spojený s těžbou uranu zajít.

Samostatně jsou zajímavá. Dohromady jsou mnohem silnější.

Doporučili bychom tento výlet?

Jednoznačně.

Ne však jako veselý rodinný výlet mezi atrakcemi. Doporučili bychom ho každému, koho zajímá historie 20. století, hornictví, Krušné hory nebo moderní české dějiny. Krušné hory jsou nádherné.

Během našeho víkendu jsme viděli hluboké lesy, Vlčí jámy, opuštěnou Rolavu i výhledy z jejich vrcholů. Ale právě Jáchymovsko nám připomnělo, že krajina nemusí být zajímavá pouze tím, jak vypadá.

Někdy je mnohem důležitější vědět, co se v ní odehrálo. A když po návštěvě štoly stojíte před Rudou věží smrti, díváte se na okolní zelené kopce a víte, co všechno se tady ještě před několika desítkami let dělo, působí Krušné hory úplně jinak než předtím.

Možná právě proto jsou tak fascinující.