Krušné hory nám během jediného víkendu ukázaly několik úplně odlišných tváří. Opuštěná Rolava působila syrově a trochu postapokalypticky, Jáchymovsko zase připomíná jednu z nejtemnějších kapitol našich moderních dějin.

Vlčí jámy jsou jiné.

Tady se historie hornictví spojila s přírodou tak dokonale, že na první pohled možná ani nepoznáte, že za jednou z největších zdejších přírodních zajímavostí stojí především člověk.

A pokud už se sem vydáte, byla by podle nás škoda dojít jen k Vlčí jámě, otočit se a vrátit zpět. Mnohem lepší je udělat si celý okruh z Horní Blatné přes Vlčí a Ledovou jámu až na Blatenský vrch s rozhlednou a následně sejít zpět do města.

Je to přesně ten typ výletu, kvůli kterému jsme si Krušné hory tak rychle oblíbili. Lesy, minimum lidí, hornická historie, zvláštní skalní útvary a nakonec výhled přes koruny stromů.

Horní Blatná: město, které vzniklo díky cínu

Výlet začínáme v Horní Blatné.

Dnes je to malé a poměrně poklidné krušnohorské město, ale jeho historie je úzce spojená s hornictvím. V okolních horách se po staletí těžila především cínová ruda a právě hornická minulost zanechala v krajině stopy, které jsou patrné dodnes.

A některé jsou opravdu obrovské. Z Horní Blatné proto nevyrážíme jen na další procházku lesem. Jdeme se podívat na to, co dokáže několik století těžby udělat s celou horou.

Vlčí jáma: když se důl propadne

Po cestě lesem přicházíme k hlavnímu cíli.

Vlčí jámě.

Pokud čekáte klasickou jeskyni nebo přírodní propast, budete možná překvapeni. Vlčí jáma je totiž především pozůstatkem historické těžby cínu.

V oblasti se nacházel důl Wolfgang a během dlouhých let těžby vznikl rozsáhlý systém podzemních prostor. Část z nich se postupně zřítila a na povrchu zůstala mohutná propadlina. A příroda následně dokončila práci.

Dnes jsou stěny porostlé vegetací, mezi skalami rostou stromy a místo působí, jako by zde bylo odjakživa. Jenže nebylo. Když se díváte dolů, ve skutečnosti stojíte nad pozůstatky někdejšího důlního díla.

A právě tahle kombinace lidské činnosti a přírody je na Vlčích jámách nejzajímavější.

Cín změnil celé Krušné hory

Při našem víkendu jsme si začali uvědomovat jednu věc. Krušné hory bez hornictví vlastně nejde úplně pochopit. Rolava nám ukázala průmyslovou těžbu 20. století. Jáchymov stříbro a později uran. A oblast Horní Blatné zase připomíná mnohem starší příběh cínu. Po staletí zde lidé kopali do hor, razili štoly a postupně měnili jejich vnitřek.

Dnes jsou doly dávno pryč, ale krajina si jejich stopy ponechala. Vlčí jáma je jednou z těch nejvýraznějších.

Ledová jáma: přírodní lednička Krušných hor

A potom přichází místo, které nás bavilo možná ještě víc.

Ledová jáma.

Na první pohled další skalní rozsedlina. Jenže její název není náhodný.

V hlubokých prostorách se drží studený vzduch a díky specifickému mikroklimatu se zde historicky dokázal udržovat sníh a led velmi dlouho do teplé části roku. Princip je vlastně jednoduchý.

Studený vzduch je těžší než teplý, klesá dolů a v hluboké, špatně odvětrávané prohlubni se drží. Sluneční paprsky se navíc do nejhlubších částí téměř nedostanou.

Vzniká tak něco jako přírodní lednice. A rozdíl teplot můžete pocítit i sami. Ještě před chvílí jdete příjemným letním lesem a najednou od skal začne proudit výrazně chladnější vzduch. Krušné hory si zkrátka připravily vlastní klimatizaci.

Dovnitř se už nepodíváte

Ledová jáma bývala v minulosti přístupnější, dnes je ale potřeba respektovat zabezpečení a omezení vstupu. A dává to smysl.

Historická důlní díla se mohou měnit, skály se uvolňují a místa, která vypadají na první pohled stabilně, vůbec stabilní být nemusí.

Za lepší fotografii nestojí žádný zbytečný risk. I z bezpečných míst je ale dobře patrné, jak hluboko celý prostor pokračuje.

A teď vzhůru na Blatenský vrch

Od jam pokračujeme dál lesem směrem k Blatenskému vrchu. Jeho vrchol leží ve výšce přes 1 000 metrů nad mořem a stojí na něm kamenná rozhledna. A přesně takové rozhledny máme rádi.

Žádná futuristická ocelová konstrukce. Poctivá kamenná věž, která do Krušných hor perfektně zapadá. Po předchozí cestě lesem nás čeká poslední stoupání a potom už jen schody vzhůru.

Rozhledna na Blatenském vrchu

Nahoře konečně pochopíte, proč stojí za to nezakončit výlet jen u Vlčích jam. Před vámi se otevře krajina Krušných hor. Lesy. Kopce.

Malé obce roztroušené v krajině. A při dobré viditelnosti výhled pokračuje daleko za českou stranu hor. Právě z podobných míst je nejlépe vidět charakter Krušných hor. Nejsou dramatické jako Alpy.

Nemají ostré skalní štíty. Jejich kouzlo je úplně jiné.

Jsou široké, zelené, trochu melancholické a místy téměř prázdné.

A právě to nás na nich bavilo.

Zpátky do Horní Blatné

Z Blatenského vrchu pokračujeme zpět směrem do Horní Blatné.

A právě proto doporučujeme celý výlet absolvovat jako okruh. Nemusíte se vracet úplně stejnou cestou a během několika hodin spojíte hornickou historii, přírodu, les i rozhlednu. Po návratu stojí za to projít se ještě samotnou Horní Blatnou.

Město má dodnes typickou krušnohorskou atmosféru a při pohledu na okolní kopce už budete vědět, že pod nimi nezůstaly jen skály. Je tam několik století hornické historie.

Je výlet vhodný pro děti?

Za nás ano, pokud jsou zvyklé chodit.

Samotný okruh není extrémně fyzicky náročný, ale v okolí propadlin je samozřejmě potřeba děti hlídat a držet se vyznačených cest a bezpečných míst. Kočárek bych sem naopak nebrala jako první volbu. Lesní terén a některé části trasy jsou vhodnější pro klasickou pěší turistiku. Pevnější boty jsou dobrý nápad i pro dospělé.

Kdy vyrazit?

My jsme Krušné hory navštívili v létě a právě tady nám to dávalo velký smysl. Velká část trasy vede lesem, takže ani během teplejšího dne nejdete neustále po přímém slunci. Velmi zajímavý musí být okruh také na podzim, kdy se lesy kolem Horní Blatné zbarví.

V zimě už bych počítala s úplně jinými podmínkami. Krušné hory dokážou své jméno připomenout poměrně rychle.

Pod téměř každým krásným výhledem se totiž skrývá nějaký příběh.